Když jsem kráčel jardím lesem,
tři pastýřky uviděl jsem.
Slavík zlatem hrdle zvonil,
z křivánek se v modře honil.
Pastýřka si u stodánky byla, kvítí na copánky,
seděla tam jako výla a ze všech nejkrásnější byla.
Jak bych na ní nespomněl,
když jsem tudy včera šel,
pod ořešáky jsem zašel a hned tři pastýřky našel.
První mi čelo rozsila,
druhá mě na rty políbila,
třetí jen hlavou zakroutila a ta nejkrásnější byla.
Třetí jen hlavou zakroutila
a ta nejkrásnější byla.
