Když vstoupí,
vzduch se zachvěje.
I tichot hodin mlčí,
a neochvějná naděje se zbabilostí vlčí,
jako když foukneš do pery,
ti zmizí kdesi u dveří.
Když vstoupí,
den je rozbitý,
a z plánů hrstka střepů.
Sny pod koňskými kopity,
ješ ve splašeném stepu,
co jsi kdysi zkoumal pod lupou,
rázem ti na prach za dupou.
Když vstoupí, víš,
máš dohráno,
a jen ona je jistá.
Dnes nejde nechat na ráno,
co s večerem se chystá.
Pak kočky oči přimhouří,
a ticho,
jako po bouři.
