Až se jednou domů vrátím,
bude mír
a klid.
Zloba zmizí,
kouzla pominou.
A potom plnou náruč,
lásky *** ti,
jakou ji chceš mít.
Snad ji příjmeš,
stváří nevinou.
Vím,
že jsi jen žena,
a ne skála.
Vím,
co je být ženou zkoušených.
A taky vím, že v dobách zlých si při mně stála.
A proto plnou náruč, lásky *** ti, až se vrátím.
Až se hejna mraku temních,
skázy nasytí,
začne klidná práce
na polích.
Až mi slunce
cestou domů
jasněji posvítí,
říkej věty,
které v nebolí.
Vím,
že jsi jen žena,
a ne skála.
Vím,
co je být ženou zkoušených.
A taky vím, že v dobách zlých si při mně stála.
A proto plnou náruč, lásky
*** ti, až se vrátím.
