Verše jako sápi nikdy vadnou,
jindy zase touhadé tě rým.
Až duše má se zeptat,
co to hlava přeptá závratí.
Sáry mlhy barvy nikdy kradou,
jindy zase rozplyne se ***.
A já přece nelovím tě s radou,
když noci výjdu perl,
řekám,
co se ten roukůl patí.
Srdce to mi říká, že tě znám,
za vlasy mě smíká, láska má,
když o zvinou se ozývá,
že všechna ta léta jsou pryč.
Jednou až mě potkáš u fontány,
nebo jak jdu sama ulicí,
nebude tam oblouk slavobrány.
Z té zůstaly jen trosky,
nepadly nám kostky, sám to víš.
Srdce to mi říká, že tě znám,
za vlasy mě smíká, láska má, když o zvinou
se ozývá,
že všechna ta léta jsou pryč.
Když o zvinou
se ozývá,
že všechna ta léta jsou pryč.
