Vrací se k němu jako do snu
Nezvykl si, že odchází
Stín s lokty opřenými o stůl
Nedokončené obrazy
a slova na jazyku tají
Polibkem zamkla jeho blůz
Bížej uvidí, že má ji
K čemu je tenhle dlouhý pust
Obrací se k ní jako k cestě
Která by mohla někam vést
Končí ten depresivní western
Chce slyšet jazz, chce slyšet jazz
Do nepaměti zpěje řeka
Dnů bez ní proč by měly krást?
To, co jim patří, dět někam
V život je dokonalá past
Vrací se k sobě zcela zbytí
Pro lok a pak hned epilog
Loutky, co zbavili se nití
Bolí je první vlastní krok
Nezvykla si, že o nich mluví
V budoucím čase, že ten sen
Jíkytku z veršů umí uvít
Když zflékají se pohledem
On zatím v tichém šero čeká
Don Kichot spíš než D'Artagnan
Zoufale čeká na člověka
Se kterým nebyl by tak sám
Obrací se k ní jako k cestě Ví,
že ji má,
ví,
že ji má
V duchu k ní běží nočním deštěn Mlčí a mluví očima