Chlást
Chlást
Chlást
Chlást
Chlást
Chlást

Chlást

Chlást
Chlást
A to, co jsi snavazil, jsi sněs.
Už zítra si vyřídíš svý účty ze světem, říkáš, že jsi pátým a šestým fernetem.
Dnes ale měl jsi moc práce a moc stresu, říkáš, ty jsi to nezažil, tak nesuď.
Přestaneš pít, ale vážně až zítra, a na to se dnes karáme dvojitýho býví trát.
A taky jedno pivo a ty mi zatím povíš, jak máš těžkej život.
Chtěl jsi být na jevišti šokující, půjdej věštěm šukající a ty šoky a šuky přeměnit všeky.
Místo toho teď běžíš po trati, kde nemáš co ztratit, kde nic není v stázce, na zastávce.
Ráno co ráno čekáš na příjezd šaliny, přeplněný šuliny v těle žluč, ti stoupá jako rtuť.
A tak se musíš spravit chuť.
V těle žluč, ti stoupá jako rtuť, tak se musíš spravit chuť.
A chlást je nejlepší kucház, a co se navazíš, taky si sníš a nic nezvněníš.
Tím, že ruce si myješ, co se propaříš, to se vypiješ.
A chlást.
Je nejlepší kucház, a někdy i nejlepší kněz.
Tak si běž pro rozřešení, do poslední namazání, a to, co jsi snávlazil, si sněz.
Já tě chápu, nejsi parazit, jen se chceš ode dna odrazit.
Tak aby ses postaral o vlastní prosperitu, tahneš to jen s těma, co tě pustí ke koritu.
Nejsi oportunista, jen realista, tak chámo.
Chámošíš s těma, co nemůžeš vystát.
Nejsi egoista, jen si bereš, co je tvoje, tak to tahneš z prasaty, a pak si cítit hnojem.
A pak místo pokání přichází lokání, tohleto lokání umrtvení.
Tvého svědomí a navození, sladkýho sní, o tom, že i svět venku se změní.
To je cesta, po který kráčíme, v prach jsme a v prach se obrátíme.
Z opice vzešli jsme, v opici skončíme, proč zdorovat, když víme, že chlást je nejlepší kucház.
A co se navazíš, tak i zjistíš, a nic nezměníš, tím, že ruce si myješ, co se propaříš, to se vypiješ jen.
A chlást je nejlepší kucház, a někdy i nejlepší hněz, tak si piješ pro noc řešení, pro poslední namazání, a to, co jsi znavazil.
Zjistíš.