Vlastně tě nechci,
protože svět je tak zvláštní zblízká,
mohu být bez tebe
a nechci tě.
Když jsem i z týzka byla jsem u moře jak první,
ať znali ho mnozí s rybářskou síťí bln
a s třiceti velkými vozy.
Bylo to nádherný,
bobřeží zbárek a dechtu zbylo mi ve vlasech,
zbylo mi v konečcích nechtů.
Nechci tě do posud,
nevěřím na osud,
proroc tvý bláznivá,
mohu být bez tebe živa a tak
nechci tě.
Byla tam babka,
co z ruky vyložit mi chtěla,
ty jsi tak živoucí,
dyť ruka je z živýho těla,
touhláš se po světě.
Teďkosi kočka a plakej,
máš příliv děbelskej,
pokornej příliv, či Bůh ví jaký.
Bylo to nádherný,
bobřeží zbárek a dechtu zbylo mi ve vlasech,
zbylo mi v konečcích nechtů.
Nechci tě do posud,
nevěřím na osud,
proroc tvý bláznivá,
mohu být bez tebe živa a tak
nechci tě.
Řekla mi,
co vyložit mi chtěla,
jestli si bez muže,
děláš bláznivý gest a pán buď je strestá,
ale já nechci tě.
S tvou něhou v níž spíme jak v hrobě,
život chci ukrást tam pod mokrou severkou a v sobě.
Bylo to nádherný,
bobřeží zbárek a dechtu zbylo mi ve vlasech,
zbylo mi v konečcích nechtů.
Nechci tě do posud,
nevěřím na osud,
proroc tvý bláznivá,
mohu být bez tebe živa a tak nechci tě.
Nechci tě.