Rostál sníh, zmizel i mráz, stromy k lést začly zas a voněl svět, rád šel bych tam, kde jsem jako klub žil.
Smutnej den já dneska mám, je to rok, co nesmím tam, na hlavu mou vypsanou maj odměnu tam dnešvil.
Nápad mám já bláznivej, zpátky jít a bejt živej, vysvětlovat všem, že tenkrát jsem nevinnej byl.
Touhlavý svý boty mám, celý stát ty teď už znám, ale neznám město krásnější, jak nešvil.
Všechna znaj, mě nádraží, touha těžká jak závaží, mě táhne zpět do města, kde pre Jálu bitchpunk byl.
Z novin zbyl mi v kapse cár, posledních mítí látám jeansy modrý, jak obloha tam u nás dnešvil.
Nápad mám já bláznivej, zpátky jít a bejt živej, vysvětlovat všem, že tenkrát jsem nevinnej byl.
Touhlavý svý boty mám, celý stát ty teď už znám, ale neznám město krásnější, jak nešvil.
Přáta můj mi psaní psal, Johnny Buch si mámu vzal, a pláč jak dešť kropil mou dlaň, a já tak smutnej byl.
Proč jenom je život zlej, raději bych já pouta měl, jen kdybych směl vidět svůj *** a město nešvil.
Nápad mám já bláznivej, zpátky jít a bejt živej, vysvětlovat všem, že tenkrát jsem nevinnej byl.
Touhlavý svý boty mám, celý stát ty teď už znám, ale neznám město krásnější, jak nešvil.
Ale neznám město krásnější, jak nešvil.
www.hradeckralove.org