Tichounký hlásek ještě zní,
tenký jak vlásek zazvoní,
a nebudu to já.
A pak se ztratí někdo z nás,
pozvěná brádí jiný hlás,
a nebudu to já.
Čím dál víc
jsem sám, i tvůj stín se prodloužil,
co víc mi z tebe zbývá,
stokrát jsme šlápli doloužím,
naposled já.
Tutá je tráva v kamení,
vítr nám dává znamení,
tak proč bych se bál.
Svou cestu každý najde sám,
lásku od vraždy rozeznám,
vždyť bolí mě dál.
Čím dál víc
jsem sám, i tvůj stín se prodloužil,
co víc mi z tebe zbývá,
stokrát jsme šlápli doloužím,
naposled já.
Oba dva jády, jeden prod,
stačí jen dráty přestřinout,
a dva konce máš.
Dva konce lásky, jeden zkrát,
každý se má s tím o co prát,
jen smutek je náš.
Čím dál víc
jsem sám, i tvůj stín se prodloužil,
co víc mi z tebe zbývá,
stokrát jsme šlápli doloužím,
naposled já.