Je hodin pár a Praha mě vítá,
v nádáží Florence půlpáté.
Spojení dál mi průvočí říká,
budu tam po půl deváté.
Kdybych byl pták, tak rastám u křídla,
abych byl dřív v tvém oběti.
Kdybych byl pták,
tak rastám u křídla,
rychlostí blesku pohračím.
Otvírám do kořán okno do vzpomínek krásných.
Věčný sen o štěstí s tebou ve skutek proměním.
Už přijíždí můj autobus,
vedím na tvých očích jasných.
Tvoje lásku ve svých ždáních mám.
Ždáních mám, ždáních mám.
Obrány klíč mi recepční dává,
tónik a gin pár úsněhů.
Co chci si vzít,
to s láskou mi dáváš,
na tisíc krásných nápěvů.
Otvírám
do kořán okno do vzpomínek krásných.
Věčný sen o štěstí s tebou ve skutek proměním.
Už přijíždí můj autobus,
vedím na tvých očích jasných.
Tvoje lásku ve svých ždáních mám.
Ždáních mám, ždáních mám.
Otvírám
do kořán okno do vzpomínek krásných.
Věčný sen o štěstí s tebou ve skutek proměním.
Už přijíždí můj autobus,
vedím na tvých očích jasných.
Tvoje lásku ve svých ždáních mám.
Ždáních mám, ždáních mám.
Ždáních mám, ždáních mám.
Ždáních mám.