Někdyiluzí,kde rozhodují ti druzí,co neznajlásku,pouze šíří stín.A tak vzlétámaž k oblakům,chci jenbýt blížzas oblakůma poletím výšnanad zemí.Mámsvé zázemí,tam pospíchám,do říšesnů se***.Vzlétnuvýš,tam, kdemám svou skrýč,kdo ví,kam srdce méjen doletí.Hned v zápětíkdože je tomuna vině,že žijem ve svébublině,svět pozemskývíc, že nechcem znát.Kde není láskas pokoroui dobré mění v síluzlou,kde se jáuž bránit neumím,vzpomíním.Hlavu svoumámzas v oblacích,slunci blíž,jsemjen v oblacícha poletím výšnad zemí.Mám své zázemí,tam pospíchám,do říšeKdyž je snů se ***, vzletnu víš.Tam, kde mám svůj skrýž, kdo ví, kam srdce mé jen doletí.Šeprý je to pocit vzácný, ztrácet jsem zkoutíš.To zná jen ten, kdo vládne srdcem, hlaska vím, a to já vím.Nad zemí mám své zázemí, tam pospíchám, do říše snů se ***.Vzletnu víš.Tam, kde mám svůj skrýž, kdo ví, kam srdce mé jen doletí.Nad zemí, tam mám své zázemí.Hú, hú, hú, hú.Hú, hú, hú.Hú, hú, hú.Své zázemí.