Náš soused nevychází z bytu, ale není tak sám.
Má okno ke svatýmu vítu, vždycky do kořán.
Pod oknem zbíhá se Daf,
těch co ho dokážou poslouchat.
A on je pořád plnej citu a bez zábran.
Každý ráno v okně sedí,
hubenej jak stín.
Překládá nám, co si říkaj,
holby na nám mě stí.
Náš soused se na všechny znova usmívá.
Dělá, že neslyší slova hošchlivá.
Náš soused není tak sám.
Svou pravdu z okna křičí mě i vám.
Je svůj
a tolik jinej,
jinej než já.
Náš soused není tak sám.
Má okno i duši do kořán.
Už leze po velikým žebříku do nebeských brán.
Chtěl bych jít za ním,
ale čím dál víc se mi zdá.
Že jeho žebřík nás neudese oba dva.
Na první příčce stojím a závrať mám.
Když nemáš kurář, soused ti z hůry zamává.
