V
noci jsou myšlenky i všechny kočky černý,
bývá to o rozum dočkat do rána.
Některý za ženu,
jiný, ty jsou věrný,
je to má každodenní fata Morgana.
Co bude dál,
co bude zítra s námi,
co osud přinese,
co sebou vezme čas?
Zdali pak zastaví se,
ještě staží s námi,
zda bude dostatek i pro každého z nás.
Do noci kreslí okna, čtverce žlutou tuší,
pár chvilek od rána zvoň klekání.
Slyším, jak odmykají, v domě u dvou růží,
den se probudil,
přišlo svítání.
Hlub města dolů,
po ulici běží,
bílé je jitro,
na okraji ne.
Ten čeká tiše u domovních dveří,
jestli se za ním ještě někdo někdy vůbec ohlédne.
Co bude dál,
co bude zítra s námi,
co osud přinese, co sebou vezme čas?
Zdali pak zastaví se,
ještě staží s námi,
zda bude dostatek pro každého z nás.
Hodně jsem čet a zkazel jsem si oči,
hodně jsem přemýšlel a nevymyslel nic.
Od lidí vím, že svět se ještě točí a každý ruk,
že má také svůj líc.
Jenomže v noci jsou myšlenky i všechny kočky černý,
často je o rozum dočkat do rána.
Některý za ženu a jiný ty jsou věrný,
je to má každodenní fata Morgana.