Nalížím potají
které mi nenáleží.
Hieroglyfy podpisů
rozumím slovům, ale
smyslu stěží.
Ale na mě už dávno nezáleží.
Ale na mě už dávno nezáleží.
Dopijím skici tvých písní,
rozlité na mém stole.
Popravím mu rytmus, naleštím schory,
dej na ně pozor, má milá, děrná ledí.
Jednou si nahoře, jednou dole, vyměníme si role.
Cítím stopy tvých prstů na mém teplém břiše,
kradu se tiše za tvými rýmy,
jedeme na stejném kole.
Tvé tělo chodí za jinými,
půlnoc už odbíjí z vatikánských věží.
Ale na mě už dávno nezáleží.
Stojím na místě na rotoperu a z obrazovky šumí česká soda.
Dohnat vás dva nedovedu,
voda, samá voda.
Není čas na hrdinství, heslo dne zní,
přežít.
Rozumím slovům,
ale smyslu stěžím.
Napoprvé ti to jede taky stuha,
kostrbatá slova,
myšlenky svěží.
Tvá neschopnost bude má vzpruha,
neúspěch konejší,
ale nepotěší.
Z vína je oceta, chutná trpce,
ale na mě už nezáleží.
Škvírečkou dopisů zahlédnu tvé srdce,
jsi zakletá ve slonovinové věži.
Čteš si Hamleta, víš o co tu běží.
Slova, slova, samá slova, můžeme milá,
začít znova,
a jak je ti.
Číst můžeš dokola,
ale porozumět stěží.
Ale na nás dvou dávno nezáleží.
Ale na nás dvou dávno nezáleží.