V nesprávnou chvíli na nesprávném místě,
jsem nepozván vstoupil do cízí,
do cízí,
do cízí krize.
Ale tvářím se jistě i když v pozici ryze.
Výjimečné,
výjimečné.
Ve zmateném sledu
konfliktu nitra,
pod slupkou tvrdáka
a pravorou spíkera,
stále mě láká,
stále mě láká.
Spojit dnes a zítra jako nekonečné,
nekonečné.
Pár týdnů nemluvím, taky nechci nic vědět,
nikomu nevěřím.
I kdybych,
i kdybych za to měl sedět,
ale smutný a zatrplý,
rozhodně nejsem,
to nic nevyřeší.
Nevyřeší.
Chyby se opakují,
sám chytám v žitě,
mámy se nestrachují.
O svoje, o svoje, o svoje dítě, v príliště malá,
tá zeď tu stála,
od jak živá.
To každý neuvěří,
neuvěří.
Další rok za mnou mám pocit, že posté,
vzdam mou vlastní vinou,
to není jisté.
Ale stále tě neznám,
snad no to nevzám,
vždycky mi vyjde to,
co dělám.
Rozhodnutý,
rozhodnutý,
rozhodnutý,
rozhodnutý.