Musíš být jenom má,
pak už ničí
Nebo já přísahám,
že se zničím
Nebo já zešílím, zběsilím, úsilím
Být si blíž, mnohem blíž, tam kde spíš
Musíš být vzdělaná
a nehloupá
Musíš být nádherná, když se koupáš
Kůři máš, měť a běl,
kolikrát já tě měl
Bohužel jen a jen v představách, jen v těch mých
představách muživých
Mám tě na svých kolenou,
z knížek a snů stvořenou
Mám tě rád nejvyšší
možnou měrou Mám tě rád,
jenže sám nevím, kterou
Za dva své životy docílím jistoty Jedné sám zašeptám,
jsi to ty
Musíš být jenom má,
jak to bývá
Čívá ručník,
už jená Učta má,
vysněná,
jenže živá
Čívá ručník Budu tvůj noční host,
pak snad svou obraznost
Vyměním zajmění dotyku
Jen v těch mých
představách muživých
Mám tebe svůj věčný řích
Mám tě na svých kolenou,
z knížek a snů stvořenou
Z knížek a snů stvořenou