Jdou, prsty jdou,
za sněženou krajinou,
jejich pouč provází páč havranů.
Hora nebosrá,
z dlaně tupy, jak bolí mraz.
kdy pak ty krusty ledu povolí.
Možná je roseká na bráne v seky rabolavá,
voře to zadoní, vůdolí, řika je krvavá
a zimně zlé podzvoní.
Krah puká vráz,
i polidek škrábe mráz,
paličkou orám pouchy zacinká.
Škraloup mléčných vřaz, s celý krvodivou hráz,
jarní prout ločku schlína unáží.
Krystály sněhové pokryjí políčka oraná,
v horách to zadoní,
na břechu zatančí morana a srdce se probudí.
