Tátáček
Tátáček umí dát správný lék, povedž jít a smát se potom ovšem knížky vstát.
Alijaškou budil sám se matantách mě v saních poštovních, když valčík tenčil zucej, vířil víc než sníh.
Schutí na burze cený papíry, zlatem měnil vcár, on jeden den měl bohatství a druhej šupu.
To můj tátáček umí dát správný lék, povedž pít a hrvát se taky zemi zlat obrát.
To můj tátáček umí dát správný lék, povedž jít a smát se potom ovšem knížky vstát.
Křesle houpací stránk obrací tátáček, zas požívá a mezí.
Vždy řádky volá, jen zůstaň pravdivá, zpět a zkřižení to se vymění, jenom ležta zůstává.
Ten, kdo své zliby neplní, časem prohrává, prohrává.
To můj tátáček umí dát správný lék, povedž pít a hrvát se taky zemi zlat obrát.
To můj tátáček umí dát správný lék, povedž jít a smát se potom ovšem knížky vstát.
To můj tátáček umí dát správný lék, povedž jít a smát se potom ovšem knížky vstát.
Můj tátáček, který mě sám vychoval, svoje knížky pro mě vstál.
Tátáček umí dát správný lék, povedž pít a hrvát se taky zemi zlat obrát.
Tátáček umí dát správný lék, povedž pít a hrvát se taky zemi zlat obrát.
Tátáček umí dát správný lék, povedž pít a hrvát se taky zemi zlat obrát.