RánoNemožnost evoluce svázala mi ruce a podvázala chámu vody, hody, hodyHraju pořád sejný doprovody, i když k jiným písním, co to moje ego tísníJsem to já, svázaný vlastníma pravidlama, jsem státní fond na podporu zachování sebe samaPlazím se k zvětšku po kolejích svýho včerejšího dne, jak to se mnou jenom dopadneChci být tak moc sám sebou, až nejsem vůbec nikým jenom jménem, na který radši zapomenemAbych zůstal nej, zůstávám furt stejnej, a musím hrát, že jsem rád, kým jsem bylTo je můj cílRáno jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tvorem, co si prolesaš do krku svým řitním otvoremJsem středem svýho vesmíru a odpočívám v míru, když ze svý esence pletu si po hřební věnceJsem svojí determinantou, svým obzoremVklíněnou do forem, mých pochybnejch a pochřívenejch noremJsem svůj homofáber, říkám si no tak on rozaberKliknu na ikonu na netu, najdu si planetu, až svou samotu neunesuNa ní se přenesu, založím zcela novou kolonii ondřejů látkůA naprogramuju jim život, co se vejde jenom na pár řádkůBez možnosti něco měnit, jen na sebe se cenit, do zrcadla se křenitOdraz se směje odrazu, odraženýmu od odrazuNálada je na bodě mrazu, abych zůstal nejZůstávám furt stejnej, a musím hrát, že jsem rádKým jsem byl, to je můj cílAbych zůstal nej, zůstávám furt stejnejA musím hrát, že jsem rád, kým jsem bylTo je můj cílTak vezme mý touhy, a upleť z nich bičI když zavoláš, že jsem rád, kým jsem bylPráskáš, bude to pryč, když ideály se pálíNecítím ten ***, co stoupá z hranice pod svědomým mýmRuku mi dej, já vezmu si prst, stačí mi máloJen malej kus, zač bych měl růst, když mi půstZaručí, že jsem intenzivně populární, prostě inJsem v prdeli, založenej do análuNejsem nic jinýho, než návod ke čtení manuáluVýsledek, genetický dezinformace, vzniklej stálej působenímA dorad se vlastní práce, jenže v tomhle světě samej chod řijuSi ruce těžko vohřeju, těžko povohřejuVnitřní samota si mě na prst namotáRáno se budím s otázkou, kam jsem to dotáhlKam jsem to dotáhl, kam jsem to dotáhl