Tmou nocí kráčel pašerák,
na zádech nuši a v ní prach.
A rybář tahá pod běrák,
s úlovků má napětí strach.
Ví,
když se vlasy nehladí,
mícha pod nimi vysychá,
den za dnem jako kůň pádí.
Ruce, když tváře nehřejí, v peřejí to neobjetí,
rok jak pápěří, proletí.
Ženci své slunce prospaly,
a lány lahly na září.
Kvas v sudu z octovatěl víš, už mu více nevěříš.
Ví,
když se vlasy nehladí,
mícha pod nimi vysychá,
den za dnem jako kůň pádí.
Ruce,
když tváře nehřejí,
v peřejí to neobjetí,
rok jak pápěří,
proletí.
Tam na zahrádce usychá,
je tichá jak hluboký les.
Pláče hřez,
pláče raketník,
když mízu nemá zahradník.
A zvoník večer zavřel chrám,
tu půlnoc zvony budou snít.
Jak poutník zůstal jenom sám,
srdce nemá pro koho být.
Ví,
když se vlasy nehladí,
mícha pod nimi vysychá,
den za dnem jako kůň pádí.
Ruce,
když tváře nehřejí,
v peřejí to neobjetí,
rok jak pápěří,
proletí.
Ví,
když se vlasy nehladí,
mícha pod nimi vysychá,
den za dnem jako kůň pádí.
Ruce,
když tváře nehřejí,
v peřejí to neobjetí,
rok jak pápěří,
proletí.
Tmou nocí kráčel pašerák
na zádech nůši
a vdí prach.