Jen mít, kam jít,
sed pouří, kam se skrýt.
Když zmy a kapky ztekají,
postech na nároží,
chtěl já bych mít svůj cíl,
místo, na kterém se můžu pouřit, skrýt.
Jedn mít, kam jít, v té skrýši chvíli být,
přes dál jsou přání bláhová,
až temu závidím,
kdo vnouzi zná ten cíl,
místo,
na kterém se může boust, skrýt.
Kam se dát jen mám?
Mít před bouří, kam se skrýt,
tápu v temnotách,
na pořád.
Mít, kam jít,
před bouří,
kam se skrýt,
když dál jen tápu v temnotách.
Odkud to
právo přijít,
usnout ti v náručí,
kromě
lásky tvé, co můžu mít, já mám.
Když tak bloudím noční bouří dál,
jen sám.
