Svůj
těsíc sedím u sklenice vína,
prázdný jej je vyště a moje ruka lína.
Můj malý kašpárek tu smutně dolů vysí a já tak vzpomínám,
jaký to bylo kdysi.
Když se svým kašpákem jsem velký role hrával,
radost sem rozdával a že se mý valnával.
Znala ho Evropa a i spojený státy,
dneska je odřený a vystužený dráty.
Jak mi lepotřetí zvonek v divadle zvonil,
já kašpárka hned mezi kulisami honil.
Holky mě tleskali a měly na mě choutky,
byl jsem pán řemesla,
měl kašpárka i loutky.
Však jak se říká,
všechna sláva plní tráva,
teď mi stroloutkáři už nikdo nezamává.
Pominul noční život, mizí i ten ve dne,
zůstal jen kašpárek, co srknul se a vledne.
Skrz ví a snů píl, teď vlád se,
svou ruši nechal tam pohádce,
z života udělal si vědu,
teď potřebuje nápovědu.
Není se který zeptat,
chceš ho vidět,
kotě,
zůstal jsem opuštěný,
tak jako kůl v plotě,
jsem sám a bez peněz a musím chodit po svých.
A s malým kašpárkem už nejsem ani prosmích,
jak vždycky těšilo mě,
že ty lidi bavím,
však dneska kašpárka už ani nepostavím.
Slávy lesk pominul a přišla být nádoba,
mám pocit přijít jeden, kdy budem vysedovat.
Skrz ví a snů píl, teď vlád se,
svou ruši nechal tam pohádce,
z života udělal si vědu,
teď potřebuje nápovědu.
Skrz ví a snů píl, teď vlád se,
svou ruši nechal tam pohádce,
z života udělal si vědu,
teď potřebuje nápovědu.