Milý bože, kam dál hůrde, co já robit mám?
Já neborák, chromý balák, pozůstal jsem sám.
U Bajura,
prečo nešel,
pár raz od druh, za něma šel,
žádého nemám.
Kdyby blížej, pri Saláši, tento Betlé stál,
také bych já
chromý balák doma nezostal.
Běžal bych tam bez obízky,
přivítal bych pán Hezky,
on by se zaspál.
Skočal bych já,
jen zazpíval po starosvětsku,
nestarál bych se já ještě o písení hesku.
Ale chromý balák, tuším, zostatí já doma musím.
Hned se zeptám,
jak bylo tak, snadně potěší.
Když mě pojme smrt do tance,
bych se nezdráhal.
Zraník nebych se s můj lílů si poskakoval.
Té radosti, bodenosky
víc nežá***.
Až já budu hore bratlu,
poslně žá***.
Dej to páne, až se stane,
když ten tanec umorí mě,
ať ti duši ***.
