Jirka mi napsal. Milá Beo, jsme kamarádi už asi sto let a víš, že miluju tvoje písničky.
A i když dělám celý život legraci, tak když ty mi zaspíváš, zavřu oči a jen poslouchám.
Od Pepe Fouska jsem dostal pár krásných textů, které bych rád recitoval ve tvých pořadech studia 8.
Život je moc krátký na to, abychom zapomněli snít.
A tak mě, milí posluchači, napadlo sestavit pro vás tohle poetické pásmo.
Pepa mi napsal. Jiří, v těch básních je kus našeho života.
Některé jsem reklamoval na našich cestách doma i za hranicemi, v autě, v letadle, v hotelích, v šatnách, divadel.
A ty si vždy chápal mou duši kluka z ulice a já věřím, že Slávek Šimek a naši kamarádi v nebi vidí, že jsme nestratili ježná srdce.
Že jsme na ně nezapomněli.
Tvůj Josef
Jaja mi napsala. Bel, moc děkuji za nabídku recitovat s Jirkou Krampolem, ale nevím, jestli na to mám.
Ale píšeš, že potřebuješ právě můj hlas. Tak tedy s tebou a s Jirkou moc ráda.
A tak si milí posluchači, tak jako Jirka Krampol, zavřete oči a zaposlouchejte se.