Hoří ve mně věčnej plamen,
hoří ve mně temnej šár,
hoři pálý není zna ven,
jako byvám já.
Jako pochodeň,
hoří moje srdce jako kámen,
je pevná vůle má,
jako voda,
plynou moje skutky,
jenom nič chci já.
Nový lásky, starý zhrady,
nic netučí tohromady,
nikdo si s tím neví rady,
co s tím dělat má.
Hoří v mě věčnej plamen, hoří ve mně temnej žár,
jestli s nás dvou někdo zhasne,
tak to budu já!
Nečekej, nečekej, nečekej na nic,
zabij to v sobě,
zbav se těch hranic, buď hustej,
buď hustej,
buď mega šest!
Hoří v mě věčnej plamen,
hoří v mně temnej žár,
hoří pálí neníc na ven,
jako bývám já.
Když mě zhradíš, prokleju tě,
zabiju tě, zabiju tě, a ty mi pak odpustíš,
až tě zhradím já!
Nečekej, nečekej, nečekej na nic,
zabij to v sobě,
zbav se těch hranic, buď hustej,
buď hustej,
buď mega šest!
Nečekej, nečekej, nečekej na nic,
zabij to v sobě,
zbav se těch hranic, buď hustej,
buď hustej,
buď mega šest!
Buď hustej,
buď hustej,
buď hustej,
buď mega šest!