Za slovím v loukách, pedli který ti k nohám chci snísta tebe nechám stát u rozbouřenejch vodod tebe odplouvám do těch nejosamělejších místproskoumat svět, kterýho ty jsi středobodPokladů je stále hodněco jsou rozprostřený po dněZa slovím v loukách, pedli z míst, kam nemůžu tě brátv hlubinách temnejch, o nichž pak ti vyprávímten samej příběh, co jsem říkal už nevšetně krátkdyž dávám na odiv svý dlaně krvavýa ty víš, že něco z dolazpátky do hlubin mě voláČekáš tu v dešti a ruce tě sebouvěř mi, že chtěl bych tu radši být s teboujenom, že tuhle pout nemůžu odložit o dennáhrdelníků už dal jsem ti kvantaa čech máš pokrk, já dál vyplouvám tamkam když se nevydám, vím, že ti nebudu hodennebudu tě hodennebudu tě hodenZa slovím v loukách, pedli pro něž řešit nemusímže vlci v lesích nemají respekt z našich psůa když už zdá se, že zpěv syrén mě zpět nepustíse verem býváš pro mou střelku kompasupřesto, že ztratil jsem hlavuveden srdcem k tobě plavuČekáš tu v dešti a ruce tě sebouvěř mi, že chtěl bych tu radši být s teboujenom, že tuhle pout nemůžu odložit o denjenom, že tuhle pout nemůžu odložit o denNáhrdelníků, už dal jsem ti kvantaať jich máš po krk, já dál vyplouvám tamkam když se nevydám, vím, že ti nebudu hodennebudu tě hodennebudu tě hodennebudu tě hodennebudu tě hodennebudu tě hodenzaslovím v loukách perdy, který ti k nohám chci snístaťž dávno neohromí tě už jejich třpita s každým tempem jímž ti mězím víc jsem si jistže díky tobě chci se opět vynořitže díky tobě chci se opět vynořitčekáš tu v dešti a ruce tě zebouvěř mi, že chtěl bych tu radši být s teboujenom, že tuhle pout nemůžu odložit o denNáhrdelníků, už dal jsem ti kvantaať jich máš po krk, já dál vyplouvám tamkam když se nevydám, vím, že ti nebudu hodennebudu tě hodennebudu tě hodenzaslovím v loukách perly, který ti k nohám chci sníst