Leží tu jako louka a kouká na brouka,
jak hledá si z kříž.
Leží tu jako houští,
já putuju pouští blíž a blíž.
Chvíli brání křídlatou,
tmu zlatým pískem zavátou a pak otevírá
méj mrtům sladkou túň,
touhou umírám.
Leží tu jako laňka,
jak rozpitá kaníka,
jak prostřenej stůl.
Leží tu jako studna,
co schovává u dna zlatej důl.
Odemikám sedm bran
a už chci bejt za nima,
tam, kde je ta kouzelná zem.
Stracenej sen,
touhou umírám.
Leží tu jako louka, jako louka prosluněná.
Pomalu mi zí v bílej vzdech,
poslední žhavej vzdech, rychle zapomínám a dál,
a dál
touhou umírám.
Leží tu jako louka,
jako louka prosluněná.
