Nepodveríš mě nikdy?
Nemilý.
Postupí tváře úsměvem,
ve stavu lehce zasněnem,
přírodní díla.
Rozvinou polem auru svou,
nemusí nic, jen známy jsou,
křeh, kost a síla.
Lásky plný řád,
voda živá,
svět se rád na ně dívá,
zvlášť když se blízká.
Bezcitní si je,
nezaslouží,
lili je,
všichni touží,
jednu z nich získat.
Ta láska,
tak plná prutkosti,
tak plná křehkosti,
tak plná něžnosti,
tak plná zouvnosti.
Ta láska,
tak krásná jako den,
tak hrozná jako hrozný čas,
když prší, když je mraz.
Ta láska tak nádherná,
tak pravdivá,
tak šťastná,
tak radosná a tak k smíchu,
strachem se třesoucí, jak dítě v tmě a tichu,
a tak jistá si svou mocí,
jak klidný muž sám v prostřed noci.
Pro modný *** až k souse***,
vybarví důr i atrium.
Ach, jaká krása.
Někoho svádí k úspěchu,
jiným zazdávaj útěchu,
srdce zajásává.
Lásky plný řád,
voda živá,
svět se rád na ně dívá,
zvlášť když se blízká.
Bezcikní si je,
nezaslouží,
lili je,
všichni touží jednu z nich získat.
Krásná jak dítě,
dívá se na nás s úsměvem,
mluví k nám mlčením,
a já se třesu,
já ji rozumím a křičím,
ano já křičím na ni,
za tebe, za sebe,
za každého, kdo tady miloval.
Zůstaň tady dál,
neodcházej,
my co jsme milovali,
my na tebe zapomněli.
Ty na nás nezapomeň,
máme jen tebe na zemi,
nedej, abychom vychladli jak kamení,
a mnohem dál a kdykoliv ozvě se zas,
a mnohem později,
my co jsme milovali,
my na tebe zapomněli.
My na tebe zapomněli.
Ty na nás nezapomeň,
máme jen tebe na zemi,
nedej, abychom vychladli jak kamení,
a mnohem dál a kdykoliv ozvě se zas,
a mnohem později
ve hvozdu paměti.
Najednou vstaň,
podej nám svou dlaň, a tak nás spas.