Tác a na něm kává,
dál, jakoby vzduchem plula,
všíč nikdo dělává,
účet na něm už chybí nula.
Někdy mám to štěstí,
že jsem ve stavu bez tíže i s tebou.
V zácné chvíle smíru a morových probodnutí,
v zácné chvíle smíru osudová rozhodnutí,
těžká těší,
nejtěžší nic neváží,
nic neřeší,
jsem s tebou.
Poničená,
poničen,
hádáme se o ničem,
pokaždé, když zpátky na zem klesnem.
Naše láska sa místech,
a to zvláště na místech,
kde se příská realita se snem.
Poničená, poničen,
hádáme se o ničem,
pokaždé, když zpátky na zem klesnem.
Naše láska sa místech,
a to zvláště na místech,
kde se příská realita se snem.
Tác a na něm káva,
dál, jakoby vzduchem plula, všíč nikdo dělává,
účet na němž chybí nula.
Někdy mám to štěstí,
že jsem ve stavu bez tíže i s tebou.
Tác a na něm káva,
dál, jakoby vzduchem plula, všíč nikdo dělává,
účet na němž chybí nula.
Hlídám si svou kotletu, jež se chystá k odletu
i s tebou.