Lidský tvorA ona po chvíli mojí košily vstává, tiše vstávápod blůzou z Marseje, však má dvě kamejehezčí než má se nešálkaa já je propím s jednou bestíkterá je a není moje válkajo, v malým pokoji, ve tně a ve zbrojise rázem kroků nedostávákdyž se mně kdekoliv je v letní přeholiplavá, tolik plavákdyž se mně kdekoliv je v letní přeholiplavá, tolik plaváleto uzreje a tahle volka jemoc bílá na to, aby šelajen ze svýho kamejí a s mojí nadějíkterý je a není moje sílajo, je mi do tance tahle romanceje možná ženská nebezpečnámožná krvavá, možná nepraváale věčná, bože věčnájo, je mi do tance tahle romanceje možná ženská nebezpečnámožná krvavá, možná nepraváale věčná, bože věčná
Đang Cập Nhật
Đang Cập Nhật
