Lesní moudrost
Dál táhnem, touha nás prohání, ať chce, jak chce, země se naklání, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Za snoční tmou, když, když ohně zaplanou, stíny naše s úctou povstanou, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Když barvou slunce stromy nalíčí na brdskejch stráních,
až čusy zasyčí svítá lidi, proto tu není snad zlo.
Pajda si s námi, potají ochotná právě vstává, bez nás mu nechotná svítá lidi, proto tu není snad zlo.
Dál táhnem, touha nás prohání, ať chce, jak chce, země se naklání, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Za snoční tmou, když, když ohně zaplanou, stíny naše s úctou povstanou, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Dál táhnem, touha nás prohání, ať chce, jak chce, země se naklání, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Za snoční tmou, když, když ohně zaplanou, stíny naše...
z úctou povstanou, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Dál táhnem, touha nás prohání, máme místo, na slunci to je náš ráj.