Lesní moudrost
Dál táhnem touha nás prohání, ať chce jak chce, země se naklání, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Za snoční tmou, když ohně zaplanou, stíny naše s úctou povstanou, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Když barvou slunce stromy nalíčí na brdskejch stráních,
až čusy zasyčí svítá lidi, proto tu není snad zlo.
Pajda si s námi potají ochotná, právě vstával, bez nás mu nechotná svítá lidi, proto tu není snad zlo.
Dál táhnem touha nás prohání, ať chce jak chce, země se naklání, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Za snoční tmou, když ohně zaplanou, stíny naše s úctou povstanou, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Dál táhnem touha nás prohání, ať chce jak chce, země se naklání, máme místo, na slunci to je náš ráj.
Za snoční tmou, když ohně zaplanou, stíny naše...
Z úctou povstanou máme místo, na slunci to je náš ráj.