Už několikrát před časem jsem cítil,
že jdu za vlasem jedné ležaté malé osmy.
A přišlo další svítání,
velké sásky a nová zklamání.
A když měl jsem štěstí, byl jsem osmý.
Čárám si na papír ležatou osmu
a čekám vzdálenou odpověď z kosmu.
Mám svou ležatou osmičku a chci jen chvilku,
chviličku,
nekonečno někde poznávat.
Teď nad ležatou osmičkou jen hádám,
kam mé kroky jdou.
A kde je svět, kam jejich zvuk se ztratí?
V nekonečném se potácím,
něco zahodím,
něco postracím a ze všeho jen část se mi vrátím.
Čárám si na papír ležatou osmu
a čekám vzdálenou odpověď z kosmu.
Mám svou ležatou osmičku a chci jen chvilku,
chviličku,
nekonečno někde poznávat.
