Nečeká,
už mě nečeká,
tak blízká včera, dnes tak hrozně daleká,
už mě nečeká,
jako dřív.
Nehledá,
už mě nehledá,
jen já jizcháním po všech koutech, kde se dá,
už mě nehledá,
jako dřív.
Koukám zůstat nad věcí,
vnímat, jak se v jiných očích světla rozvěcí.
Koukám zůstat nad věcí,
hezkých děvčat těch je víc,
za pár týdnů,
za měsíc,
do oka mi padnou jiný oči, vandlový,
kdo ví.
Nehladí,
už mě nehladí,
snad mazlí se teď sílný, co byl v pořadí,
mě už nehladí,
jako dřív.
Nevolá,
už mi nevolá,
a já teď zkouším rozlousknout ten hlavolam,
proč mi nevolá,
jako dřív.
Koukám zůstat nad věcí,
vnímat, jak se v jiných očích světla rozvěcí.
Koukám zůstat nad věcí,
hezkých děvčat těch je víc,
za pár týdnů,
za měsíc,
do oka mi padnou jiný oči, vandlový,
kdo ví.
Nebaví,
už mě nebaví,
mít tričko s číslem jedna,
když je tě raví.
Koukám zůstat nad věcí,
vnímat, jak se v jiných očích světla rozvěcí.
Koukám zůstat nad věcí,
hezkých děvčat těch je víc,
za pár týdnů,
za měsíc,
do oka mi padnou jiný oči, vandlový,
kdo ví.
Kdo ví.