Je to jen chvíli, kdy začalo svítat,
vezmu si kabát a půjdu ven
a doufám, že dnes ještě mne sveze
ten kolotoč tváří a kolotoč jmen.
Je to dobré,
našlo se místo,
štěstí je raní slunce nad obzorem,
co svítí na ty, které veze,
ten kolotoč tváří a kolotoč jmen.
Přichází večer, je modrý a šedý,
za chvíli zaklapnou dvířka za dnešním dnem,
bude-li příští, sám ještě nevím,
vím jen, že život je kolotoč tváří a jmen.
Úzkost to nejsou, jen zprávy zbytevních polí,
je to i dlouhé čekání na odpověď,
nikdy jsem netoužil potorně s maršálskou holí
a nikdy nepřál si dožít se jitra tak.
Jak přejou si teď?
