Mě dneska s tebou, ruce sebou,
kapitul mi nosíš, mráv,
mráv, to se stává,
stává pách.
Pách všechen žár,
prázdnejch stránek pár.
A ta růže, co tu mám,
už te vůni nepřemůže,
do smetí tu vázu ***,
přec nevyletím z kůže.
No tak tedy jdem už si klobouk,
i ten deští,
nechci už si na nic hrát,
co mi zbejívá,
když se láska skrývá,
skrývá,
no tak tedy jdi a udělej velkej oblouk,
nechci už si na nic hrát,
to se stává,
to se někdy stává,
marná zláva.
Tak nezapomeň pášť,
než se za jinou dáš,
ví,
ruce hadí,
už jen chladí,
tak si najdi jinou zkryš,
to se stává, stává.
Prázdná je číš,
dobře o tom víš,
z větralýho výnačbán,
už mě zlákat sotva může,
do smetí ho s vázou ***,
přec nevyletím z kůže.
No tak tedy vem už si klobou i ten déštník,
nechci už si na nic hrát,
to se stává,
to se někdy stává,
marná zláva.
Tak nezapomeň pášť,
než se za jinou dáš,
di a udělej velkej oblouk,
nechci už si na nic hrát,
to se stává,
to se někdy stává,
marná zláva.
Tak nezapomeň pášť a ještě jednou rozluč se se mnou naposledy,
vem už si klobou i ten déštník,
nechci už si na nic hrát,
to se stává,
stává,
vem už si klobou i ten déštník,
nechci už si na nic hrát,
co mi zbývá,
když se
láska skrývá,
skrývá.