Koníček divnej mám, strašně rád sám sebe poslouchám
A kudy chodím, tam něco vykládám
Koníček divnej mám, to jediný, co vážně ovládám
Jsou mi kecy, s nima nejsem sám
Koníček divnej mám, ho vozím rychle a zběsile
A vždy jen vlastní názor zastávám
Koníček divnej mám, jsem jako Perpetuum mobile
Málo kdy jen řečni přestávám
A tak ti pořád říkám
Znáš, dávno znáš, ty kecy přehnaný, do kola stokrát pohraný
Znáš, dávno znáš, myslíš si, že mě máš, ty říkám věce potravný
Vždy budím dlouho a rád, můj tón je lehce hádavej
Řídím se heslem, kam vítr, tam pášť
Když potom ucítím chlad, zanechuj pohled káravej
Pak rychle zvolním a říkám, tak mě vražd!
Znáš, dávno znáš, ty kecy přehnaný, do kola stokrát pohraný
Znáš, dávno znáš, myslíš si, že mě máš, ty říkám věce potravný
Znáš, dávno znáš, ty kecy přehnaný, do kola stokrát pohraný
Znáš, dávno znáš, myslíš si, že mě máš, ty říkám věce potravný
Zkusenou ty blubit, jako se známou star, až zbytí, že bude jedinečnej pár
Ty nutný řeči, jak to dávských časáků, nebo fotkama tvých vystěných vyšáků
Znáš, dávno znáš, myslíš si, že mě máš, ty říkám věce potravný