Když na les padá sníh, všem hajným rudne nos, a v bílých závějích se zajít stoulá bos,
tu paní nad lesní se z okna podívá, od slz má kapesník a tak to zazpívá.
Zajíci, zajíci, hrzlé nožky mající, ještě tak do zemičky, ušiju vám hodničky.
A hleďme myslivce, jak šlapou závějí, když chytí zajíce, boty mu zkoušejí.
Však na les padá sníh, a v okně myslivny, ta paní nad lesní, má úsměv podivný.
Zajíci, zajíci, hrzlé nožky mající, ještě tak do zemičky, ušiju vám hodničky.
Zajíci, zajíci, hrzlé nožky mající, ještě tak do zemičky, ušiju vám hodničky.
A zkřehlí myslivci, zas šlapou závějí, každému zajíci, čepici zkoušejí.
Však na les padá sníh, a v okně myslivny, ta paní nad les padá sníh.
Zajíci, zajíci, hrzlé nožky mající, ještě tak do zemičky, ušiju vám hodničky.
Zajíci, zajíci, hrzlé nožky mající, ještě tak do zemičky, ušiju vám hodničky.
A hleďme zajíce, jak šlapou závějí, když najdou myslivce, trochu ho zahřejí.
Když najdou myslivce, trochu ho zahřejí.
Když najdou myslivce, trochu ho zahřejí.