Když smutek, pláč ozloba cestu skříží,
když uzamkne tvé srdce zaklec zbříží,
jen tak nezbavíš se pout a nemůžeš sehnout,
tvoje mysl nezdole, co ji tíží.
Jen tak nezbavíš se pout a nemůžeš sehnout,
tvoje mysl nezdole,
co ji tíží.
V loubi duše cítíš velkou bolest svou,
spaluje tě žárem příkoří.
Nemáš sílu hledat víru,
co tě přesvědčí.
Jen láska peklo v lidech pokoří.
Když bolest rozjetří staré rány a tvá zloba útočí na všechny strany,
srdce okorá jak chleb,
slova jsou jak prutký jed
a ten vztak zas jenom víc na ostrí hrany.
Srdce okorá jak chleb,
slova jsou jak prutký jed a ten vztak zas jenom víc na ostrí hrany.
V loubi duše cítíš velkou bolest svou,
spaluje tě žárem příkoří.
Nemáš sílu hledat víru,
co tě přesvědčí.
Jen láska peklo v lidech pokoří.
Slunce svítí v duši, která světlo rozdává,
nechá se temnou stranou zvést.
Miluje i toho, který lásku postrádá,
dej mu ruku svou a nech se vést.