Když se v deltě stmívá,
zem se propadá,
velkej černej stín mě,
dejchá na záda,
nikde živá duše,
narozce stísám,
cítím jak se zvolná,
pod zem propadám,
pod zem propadám.
Přes šumící pole vije divnej pes,
podváděl jsem v kartách
a teď mě čeká trest.
Kde je moje holka,
kde je kámoš Ben?
Jsem tu jen s tím těsně,
bledým měsícem,
bledým měsícem.
Když se v deltě stmívá,
přechází mě smích,
už abych byl zase v rušných ulicích.
Na nároží zpíval,
tancoval, hrál,
tady na mě sedá,
nekonečnej žal,
nekonečnej žal.
Stejská se mi po všech
zamluvených sneh,
vidím svoji mámu,
tátu druhej břeh,
první lásku tu jsem taky pochoval,
už abych zas v sém tlůde,
tancoval a hrál,
tancoval a hrál.
Měl jsem malý dítě,
byl mu rok a půl,
čert ví, proč jsem si teď na něj vzpomenul.
Ve dvacátým sedmím přišla povodeň,
tak kde je moje holka,
kde je kámoš Ben?
Kde je kámoš Ben?
Neměl bych tak chlastat,
neměl bych tu být,
proč je mě ten život
na mě tolik zlej?
Proč se na mě voblík tenhle smutnej šat?
Když se v děltě stmívá,
začínám se bát,
začínám se bát.