Tak jako smích,
co vřeje tvář
a čistí kané tůňe očí,
jak vůně cích,
jak se dmelháš,
co v světle pravdy ty své zmočí.
Já chci ti znát,
já chci ti mít,
já chci se dívat vzhůrud teboj,
a co máš rád,
chci v polis jít,
teď když mě tváře vážně zebou.
Vždyť ta káva není zas tak špatná,
aby ve dvou nedala se pít,
slova často matou a jsou matná,
chvíli zkusme mlčky jít.
Tak zvadni hůl a se vře pěst
a zuby skřípej, když to bolí,
buď jako stůl,
buď jako chřest a jenom těžko nás dva zkolí.
Vše chci ti dát,
vše můžeš mít,
nebuď jen ten,
co stále zývá,
nechci jen stát a jenom snít,
nejsem ta,
co se v stínu skrývá.
Vždyť ta káva není zas tak špatná,
aby ve dvou nedala se pít,
slova často matou a jsou matná,
chvíli zkusme mlčky jít.
Vždyť ta káva není zas tak špatná,
aby ve dvou nedala se pít,
slova často matou a jsou matná,
chvíli zkusme mlčky jít.
Tak zvedni hůl
a se vře pěst
a zuby skřípej, když to bolí,
buď jako stůl,
buď jako chřest
a jenom těžko nás dva zkolí.