Když se rozvezní kastaněty,
v sukně v sále zvíří prach
a boty nakreslí na parkety,
note v synkopách.
Sladkou hru opilí
tanec nad nocí,
básně ví,
spanilý gejzír emocí.
A když se zahledím do tvých očí,
vůžasu zůstanu stát,
až naše tělo se k sobě stručí,
i hudba přestane hrát.
Jednohy bubnují, rytmus mělý,
zní kondrika stánět,
na všechno kolén jsme zapomněli,
rozpančil se svět.
Než se rozvoní oleandry,
ze sna probudí se květ,
poslední polebek od kassandry,
spí zvuk kastanět.
Zoubám své
střevíce s těžklé únavou,
v náruči měsíce koleba nádmou.
A když se zahledím do tvých očí,
vůžasu zůstanu stát,
až naše tělo se k sobě stručí,
i hudba přestane hrát.
Jednohy bubnují, rytmus mělý,
zní kondrika stánět,
na všechno kolén jsme zapomněli,
rozpančil se svět.
A když se zahledím do tvých očí,
vůžasu zůstanu stát,
až naše tělo se k sobě stručí,
i hudba přestane hrát.
Jednohy bubnují, rytmus mělý,
zní kondrika stánět,
na všechno kolén jsme zapomněli,
rozpančil se svět.
Nech se roznezní, kád stáněte.