Jsme jen části nekonečných karavanů, v kluzích jdeme na začátky, v konci toho putování zamávám a pak zase zpátky.
Mám teď zůstat stát, mám teď zůstat stát.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli, i mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli, mít vám strach.
Jsem na ose nepodstatnou úsečkou, jedna strana v databázi, kterou stejně jako všechny zkartujou ve finální fázi.
Mám se začít bát, mám se začít bát.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli.
I mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli, mít vám strach.
A tak potujeme světem, život je jak hlavu lam.
Na který jsme tady.
Krátký, všichni spolu, přesto jsme tu každej sám.
Smysl mizí mezi řádky, žijeme pro pocity, hledáme identity, byly a vždycky budou, měníme priority.
Všechno co bylo a je, v propasti bez okraje, čas hládne pevnou rukou a nikdy neprohraje, a nikdy neprohraje, a nikdy.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli.
I mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli.
Mývám strach.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli.
I mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli, chci to ustát, ještě mi dojdou síly, než se všechno ztratí v jedný chvíli.
V jedný chvíli
Mývám strach
Stojím a i přesto mířím k cíli
Chci to ustát, až mi dojedou síly
Než se všechno ztratí v jedný chvíli
I mý verš je napsaný