Zase jsme jednou zapomněli
Vysypat prach z hlavní děl.
Na místo květů v brázdách rostou stvoly,
náš anděl zase o ně měl.
Zase jsme jednou zapomněli,
místo v zestupu čekat pát.
Že díru v duši nikdy nezacelí,
slova spoza barikád.
Tak prosím, dešť,
ať padá dál,
ať smije všechno, co nám plamen vzal.
Někdy chci být víc, než jen tvůj kapesní anděl,
co kříhla si spálí a zbytem uvdále tvůj stíl.
Zase jsme jednou zapomněli,
vytesadme na obětí.
Konečně máme, co jsme vždycky chtěli,
už po druhé či po třetí.
A až se přiblížíme k cíli,
vytáhneme z kapsy anděla.
Výjdeme z prachu a plní sily,
duše nám však podemněla.
Tak prosím, dešť, ať padá dál,
ať smije všechno, co nám plamen vzal.
Někdy chci být víc, než jen tvůj kapesní anděl,
co kříhla si spálí a zbytem uvdále tvůj stíl.
Zem je blíž, teď už mě nechytíš.
Tak prosím, dešť, ať padá dál,
ať smije všechno, co nám plamen vzal.
Někdy chci být víc, než jen tvůj kapesní anděl,
co kříhla si
spálí a zbytem uvdále.
Tak prosím, dešť, ať padá dál,
ať smije všechno, co nám plamen vzal.
Někdy chci být víc, než jen tvůj kapesní anděl,
co kříhla si spálí a zbytem uvdále tvůj stíl.