Do pražských kaluží slítlo modrý nebe,
tak jako dnešní pravda do včerejších vín.
Já do tebe kamenem a ty do mě chlebem.
Do pražských kaluží slítlo modrý nebe,
laskavý jako tvůj klín.
Do pražských kaluží zřítilo se ráno,
a pádem z vejšky ztratilo *** z plic.
Mám desítky svejch ne, na každý tvoje ano.
Do pražských kaluží zřítilo se ráno,
co se včerejškem nechce mít nic.
Teď se svou pštrosí hlavou do písku se hrabu,
a vytáhnout ji nechci dřív než po roce.
Holka kamaráda je veliký tabu,
a já v noci ho chutnal zakázaný ovoce.
Do pražských parků už nebudeme sázet,
protáhlí stíny, co se držej za ruce.
Spytá sama sebou noc, nehlídala hráze,
nechala nám z klenku přemoudřelý fráze,
ojetou duši
a tělo po záruce.
