Justino,
ty naslouchej,
už přichází tvůj černej den
a někde v dálce sítá do nových časů.
Své naděje,
co postrádáš,
nezahazuj,
co nepoznáš.
Divoký Havran přináší tvá znamení.
I v hříchu zůstaň stejná
a na osud nezoufej.
Vždyť víš, že neutečeš nikam
a z dálky přichází zas další šedý den.
Justino,
tvé zvonění,
co nohy v tanec promění,
z výla lesů přicházíš, když den jde spát.
Den tisíc nocí protancuj a nezoufej a osud
svůj vždyť tvou kledbu promění až svítání.
I v hříchu zůstaň stejná
a na osud nezoufej.
Vždyť víš,
že neutečeš nikam a z dálky přichází zas další šedý den.
Justino,
kam utíkáš ty cesty světa,
dobře znáš a z natažené ruky umíš
život číst.
Ten nevěří,
kdo nepoznal tvou pavučinu.
Kouzel pár
sivých a lesů čarodějká opuštěný.
I v hříchu zůstaň stejná
a na osud nezoufej.
Vždyť víš, že neutečeš nikam
a z dálky přichází zas další šedý den.
Justino,
Justino,
Justino...
Justino,
Justino,
Justino...
Justino...