Já rozbola vělí,
potkal jsem tvé oči v davu,
zeptal jsem se s mým,
ty jsi přitočila ke mně hlavu v tvém světle,
věděl jsem,
tady mám být.
Slunce se vracelo,
přálo nám,
mohli jsme snít.
Toho večera přála jsem si držně v bocích,
nic jsem nechtěla,
než splinout ve společných krocích,
v tu chvíli byl jsme blízko,
tolik dní.
Hvězdy nám žehnaly, vedle nás mohli jsme snít.
Jsme jedno,
jsme dva,
měli jsme chvíle,
kdy vzdát se bylo by jednodušší.
Děkuji, děkuji té,
co nás podržela,
té, co nás tolikrát vzala do náročí.
Roky zpěchaly,
ocizly naše duše, já žil pro okolí,
tebe nechal jenom tušit, má tíha přivolala
za tmění.
Ty jsi nás držela, strádala, nebyl čas snít.
Pojďme za ruku,
je to jenom další výzva, když odvážíme se,
věř mi, bude to jízda, co je třeba,
dávno máme,
stačí být.
Žijeme pomalu, cítíme, máme čas snít.
Jsme jedno,
jsme dva,
měli jsme chvíle, kdy vzdát se
bylo by jednodušší.
Děkuji té,
co nás podržela,
té, co nás tolikrát vzala do náročí.
Ty jsi tam byla a v tom je celý vesmír.
Jsme jedno,
jsme dva,
měli jsme chvíle,
kdy vzdát se bylo by jednodušší.
Děkuji té,
co nás podržela,
té, co nás tolikrát vzala do náročí.
Jsme jedno,
jsme dva,
měli jsme chvíle,
kdy vzdát se bylo by jednodušší.
Děkuji té,
co nás podržela,
té,
co nás tolikrát vzala do náročí.
té, co nás tolikrát vzala do náročí.