Jen povídej dál, o mě dvej dál, než se zadál v
lávu tmám.
Tvoj stín mi přej s ním, radost dej víc,
dvěj bych chtěl můj, zbývá sám.
Jsi zlatá svíce, co nemá stíny,
zdobená svíce, co nehoří mi,
nehoří jen, nehoří mi víc.
Vyčítám sluch,
v očích mám stín, i politek tvůj,
může jen.
Proč nehledám,
proč neskychám, vím, čekám na svůj soudný den.
Jsi zlatá svíce,
co nemá stíny,
zdobená svíce, co nehoří mi,
nehoří jen, nehoří mi víc.
Snům vyčítám,
sluch v očích mám, stín, i politek tvůj,
může jen.
Proč nehledám,
proč neskychám, vím, čekám na svůj soudný den.
Đang Cập Nhật
Đang Cập Nhật