Brácho, rozsvítil jsi mi oblohu,
tím, že na svět si přišel.
A když šeptala jsem dál už nemohu,
slovem pohladil z mě tiše.
V tobě poslali mi dar
a v něm tě brácho mám.
Malinko si mě rozmazlil,
s trablem a dveře vždycky vyrazil.
Jsem šťastná, že tě mám, brácho,
ty jsi nad všechno zlato.
Říkal už filozof Platón,
pouta právě jsou o tom.
Jsem šťastná, že tě mám, brácho,
nikdo nic nezmění na tom.
I když jsem holka trochu neposlušná,
naše dvojka je nerozlučná.
Brácho byl s mojí zárukou,
když svět nenosil mě na rukou.
Tak brácho, vrátíme se do dětství,
co bylo bez nervů a starostí.
Kolikrát ses za mě pral,
kolikrát ses se mnou smál.
A když jsme teďka teda dospělí,
i když se léčíme, stále jsme nesmělí.
Jsem šťastná, že tě mám, brácho,
ty jsi nad všechno zlato.
Říkal už filozof Platón,
pouta právě jsou o tom.
Jsem šťastná, že tě mám, brácho,
nikdo nic nezmění na tom.
I když jsem holka trochu neposlušná,
že naše dvojka je nerozlučná.
Jsem šťastná, že tě mám, brácho,
nikdo nic nezmění na tom.
I když jsem holka trochu neposlušná,
že naše dvojka je nerozlučná.
Jsem šťastná, že tě mám, brácho,