Místy v krajinách, stopy v cizích tvářích, v podvědomí strach jsem.Teplem v péřinách, střepy pod polštáři, už ne sebe vrah, jen člověk bezejmen.Když mi odpouštíš, pohybem dlaní probudíš den, ale nejsi blíž, jen připomínáš, kým jsem.Světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám a mizím.Ničí bytost v tmách, ničí tón v ozvěnách, ční zvodní hřas tvůj stín.Peruť víří prach, som tuti, čtu ti v snách, až hrdy ztlumí hlas, ti prozradím.Jsem světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám.Jsme narozených květů, kopr tím, svou různých světů spletí konkubín, spletitá cesta k cíli.S oslněním, s chutí stát se tím, co dávno je tu, co sama nevidím. Nechci přestát, dokud jsme živý sen.Jsem světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám.Jsem světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám.Titulky vytvořil JohnyX http://johnyxcz.blogspot.com